Rozloučily jsme se s Portem a vydaly se údolím řeky Douro. Je to nádherná cesta, já jsem si zařádila coby řidič, protože je to jedna zákruta za druhou, byla to pastva pro oči. Nebyly jsme s to se otočit, pořád jsme pokračovaly dál - ještě támhleten most, támhleto údolí, pak se otočíme…
Nakonec jsme se tedy otočily a vrátily se do Porta - k oceánu.

Odtamtud, už relativně pozdě odpoledne jsme se přesunuly po dálnici do lázeňského městečka Monte Real. Městečko je celkem normální, ale měli tam prvotřídní kavárnu se vším možným občerstvením, takže jsme se v ní na chvíli usadily. Okolo osmé večer jsme hupsly do auta a jely se podívat na Atlantik. A jsme zase u toho - to se nedá popsat. Našly jsme úplně prázdnou pláž, nádhernou, nespoutaná voda, spousty mušlí. Vyplácaly jsme obsahy karet i baterky ve foťácích a za tmy jsme se vracely domů.

U hotelu nás čekalo překvápko - někde hrála hudba. Říkám Janě: “Přesně to potřebujem, jdem.” Zkulturnily  jsme se a došly na místní oslavu, kde jsme to pěkně rozvířily. Baila baila baila až do hluboké noci…

Posíláme atlantickou pusu všem
Jana a Markéta