Nechce se nám spěchat, už nás dostihla obrovská únava ze všech těch zážitků a ponocování, zůstáváme tedy ještě jednu noc v Portu. K tomu se váže příhoda, jak přečůrat recepčního (už o něm byla řeč v  souvislosti s jeho národností…). Šly jsme za ním, že bychom rády zůstaly ještě jednu noc v hotelu, jestli má volný pokoj; koukal do papírů asi 3 min., kroutil hlavou a nakonec řekl, že nemá. Co se dá dělat. Odešly jsme na pokoj s tím, že holt sbalíme kufry a posuneme se o hotel dál, jenže… Jana na booking.com zjistila, že náš hotel nabízí poslední volný pokoj, dokonce levněji, než jsme ho měly doposud a hned ho zablokovala. Šly jsme rezervaci ukázat recepčnímu, jeho už tak vystouplé oči se vyvalily ještě víc, tvrdil, že to není možné, ale nakonec podlehl naší argumentaci a dokonce dovolil, že můžeme zůstat v našem pokoji. Supr. Balení se odkládá na neděli. Věcí přibývá a já začínám mít pochybnosti, že kdy budu schopná narvat to všechno do kufru.