Oporto. Hezké, působivé, hlučné, špinavé. Jsme prostě zhýčkané nádherným Lisabonem. Řekla bych, že spíše tady poznáváme ten pravý portugalský naturel. Tím ale nemyslím recepčního, který nás uvítal v hotelu, protože to musí být řek nebo tatar.

Během dne jsme stihly vpodstatě všechny zdejší nejdůležitější památky. Došlo i na trochu marnotratnosti, každá máme nový náramek. Naťapaly jsme neuvěřitelnou spoustu kroků, hromadnou dopravu ani auto jsme nepoužily. Všechno pěškobusem. Od odpoledne jsem se dožadovala zastávky a kávičky, ale Džejn pořád určovala směr kamsi vpřed, mno nakonec jsem se dočkala  v podvečer, kdy jsme se usadily v jedné z mnoha kavárniček na břehu řeky Douro pod mostem Ponte D. Luís I (přijde poučení: bacha, je sice krásně fotogenický, ale nehonosí se autorstvím pana Eiffela, od toho je ten druhý, železnčiní, Ponte D. María Pia). Kávička byla silná, lahodná a posilující, chtěly jsme ještě posedět, ale fouklo to od oceánu, teplota klesla na pouhých 25 °C a nám začla být zima. Šly jsme se do hotelu přiodít a vyrazily ještě na noční procházku.

Pár postřehů z dopravy: v pátek večer, tak jako u nás, není radno se autem kamkoli přesouvat, my pěší, jsme ušly 3 km rychleji, než auta vedle nás ujela. Portugalcovo řešení: jeď, kudy se dá - do zákazu vjezdu, na koleje a v protisměru - to všechno dokáží a ani se nezačervenají. My řešily, jak správně zaparkovat, portugalec podobnou malichernost neřeší, hvízdne to, kam se dá. Takže třeba na ostrůvek u kruhového objezdu.

Jana spí, takže vás nemůže pozdravit, proto za obě z Porta zdraví šipka.

Na prohlížení doporučuju ten piclens, jinak neuvidíte všechny fotky :-(