Den jsme začly pořádnou snídaní. Byly jsme ubytované v lázeňském penzionu, takže plném důchodců. Byli velmi milí, komunikovali jsme u snídaně, ač jsme si nerozuměli ani slovo. Jedno bylo ale nad slunce jasné: zpráva o našem nočním řádění se roznesla i mezi tyto milé lidi. Přicházeli na snídani, usmívali se a naznačovali taneční variace a plácali nás po ramenou.

Nešlo nerozloučit se s naší pláží v Pai Vieira, kde jsme zase zůstaly dlouho, až do pozdního odpoledne. Pak jsme se přesunuly vyhlídkovou trasou podél moře do Nazaré, které se nám vůbec nelíbilo, pak jsme omylem navštívily ještě jedno přístavní městečko,  to už bylo hezčí, takže jsme poseděly v kavárničce a pak už vyrazily do Ericeiry, kde máme ubytování.

Ericeira je nádherná. Tady se nám moc líbilo.

Za chvíli jedeme do Sintry, večer do Lisabonu, ubytujeme se a vrátíme auto. Když bude net, ještě se ozveme, když ne, sraz je ve čtvrtek na Ruzyni, sedáme v 19:50.

Páprla Jana a Markéta

[View with PicLens]

Rozloučily jsme se s Portem a vydaly se údolím řeky Douro. Je to nádherná cesta, já jsem si zařádila coby řidič, protože je to jedna zákruta za druhou, byla to pastva pro oči. Nebyly jsme s to se otočit, pořád jsme pokračovaly dál - ještě támhleten most, támhleto údolí, pak se otočíme…
Nakonec jsme se tedy otočily a vrátily se do Porta - k oceánu.

Odtamtud, už relativně pozdě odpoledne jsme se přesunuly po dálnici do lázeňského městečka Monte Real. Městečko je celkem normální, ale měli tam prvotřídní kavárnu se vším možným občerstvením, takže jsme se v ní na chvíli usadily. Okolo osmé večer jsme hupsly do auta a jely se podívat na Atlantik. A jsme zase u toho - to se nedá popsat. Našly jsme úplně prázdnou pláž, nádhernou, nespoutaná voda, spousty mušlí. Vyplácaly jsme obsahy karet i baterky ve foťácích a za tmy jsme se vracely domů.

U hotelu nás čekalo překvápko - někde hrála hudba. Říkám Janě: “Přesně to potřebujem, jdem.” Zkulturnily  jsme se a došly na místní oslavu, kde jsme to pěkně rozvířily. Baila baila baila až do hluboké noci…

Posíláme atlantickou pusu všem
Jana a Markéta

[View with PicLens]

Jsme v Monte Real, jdeme na kafe a pak jedeme k móři oušnu Atlantiku. Jani říká: sflažit nošky, polechtat se s hvězdicí. Já říkám: osolit stejky.

Večer foto.

Moc zdraví Jane a šipka

Ráno jsme zašly na portský bleší trh. Ani ne po hodině jsme odtamtud doslova utekly. Panovala tam hodně zvláštní atmosféra, rozhodně ne příjemná.

Pak jsme se vrátily do hotelu s tím, že já si schrupnu, protože jsem byla šíleně unavená. Jak už to tak bývá, schrupla si Jana. Já jsem alespoň přidala fotky na blogísek.

Odpoledne jsme se vypravily do Muzea portského vína - byla to taková pidiexpozicička, ta dlouhá cesta k ní rozhodně nestála za to, ale alespoň jsme se svezly jedenapůl stanice tramvajkou. Na jedné křižovatce, když řidička přibrzdila, jsme prostě vyskočily. Z muzea jsme se vypravily na druhý konec města - překvapivě do kopce - pokoupit pár lahvinek místního vyhlášeného moku. Akce se zdařila, je co pít.

Cestou zpět jsme neplánovaně zastavily na přehlídce folklórních souborů - nejdříve bylo třeba zvyknout si na podivný ječivý zpěv a pak už to byla nádherná podívaná.

Zastávka v hotelu, odložení příliš těžkých nákupů, pěší chůzí přes jeden z mostů, prohlídka druhého břehu se spoustou štěkajících psů, přechod zpátky na náš břeh po jiném z portských mostů. Večeře, hotel, sprcha. Kufrové puzzle.

[View with PicLens]

Nechce se nám spěchat, už nás dostihla obrovská únava ze všech těch zážitků a ponocování, zůstáváme tedy ještě jednu noc v Portu. K tomu se váže příhoda, jak přečůrat recepčního (už o něm byla řeč v  souvislosti s jeho národností…). Šly jsme za ním, že bychom rády zůstaly ještě jednu noc v hotelu, jestli má volný pokoj; koukal do papírů asi 3 min., kroutil hlavou a nakonec řekl, že nemá. Co se dá dělat. Odešly jsme na pokoj s tím, že holt sbalíme kufry a posuneme se o hotel dál, jenže… Jana na booking.com zjistila, že náš hotel nabízí poslední volný pokoj, dokonce levněji, než jsme ho měly doposud a hned ho zablokovala. Šly jsme rezervaci ukázat recepčnímu, jeho už tak vystouplé oči se vyvalily ještě víc, tvrdil, že to není možné, ale nakonec podlehl naší argumentaci a dokonce dovolil, že můžeme zůstat v našem pokoji. Supr. Balení se odkládá na neděli. Věcí přibývá a já začínám mít pochybnosti, že kdy budu schopná narvat to všechno do kufru.

Oporto. Hezké, působivé, hlučné, špinavé. Jsme prostě zhýčkané nádherným Lisabonem. Řekla bych, že spíše tady poznáváme ten pravý portugalský naturel. Tím ale nemyslím recepčního, který nás uvítal v hotelu, protože to musí být řek nebo tatar.

Během dne jsme stihly vpodstatě všechny zdejší nejdůležitější památky. Došlo i na trochu marnotratnosti, každá máme nový náramek. Naťapaly jsme neuvěřitelnou spoustu kroků, hromadnou dopravu ani auto jsme nepoužily. Všechno pěškobusem. Od odpoledne jsem se dožadovala zastávky a kávičky, ale Džejn pořád určovala směr kamsi vpřed, mno nakonec jsem se dočkala  v podvečer, kdy jsme se usadily v jedné z mnoha kavárniček na břehu řeky Douro pod mostem Ponte D. Luís I (přijde poučení: bacha, je sice krásně fotogenický, ale nehonosí se autorstvím pana Eiffela, od toho je ten druhý, železnčiní, Ponte D. María Pia). Kávička byla silná, lahodná a posilující, chtěly jsme ještě posedět, ale fouklo to od oceánu, teplota klesla na pouhých 25 °C a nám začla být zima. Šly jsme se do hotelu přiodít a vyrazily ještě na noční procházku.

Pár postřehů z dopravy: v pátek večer, tak jako u nás, není radno se autem kamkoli přesouvat, my pěší, jsme ušly 3 km rychleji, než auta vedle nás ujela. Portugalcovo řešení: jeď, kudy se dá - do zákazu vjezdu, na koleje a v protisměru - to všechno dokáží a ani se nezačervenají. My řešily, jak správně zaparkovat, portugalec podobnou malichernost neřeší, hvízdne to, kam se dá. Takže třeba na ostrůvek u kruhového objezdu.

Jana spí, takže vás nemůže pozdravit, proto za obě z Porta zdraví šipka.

Na prohlížení doporučuju ten piclens, jinak neuvidíte všechny fotky

[View with PicLens]

12►

Dnes jsme si půjčily auto. Dostaly jsme úplně novou nablýskanou Ibizu. Naplnily jsme ji kufry a vydaly se směr Cascais, Cabo da Rocca, Sintra, Porto.

Cascais = moje první setkání s oceánem. Byl to zvláštní pocit, mě dojal.
Cestou k Cabo da Rocca jsme se zastavily ještě u jedné vyhlídky a na několika plážích. Čím dál severněji, tím byl Atlantik drsnější. Pod Cabo da Roccou už jen vzbuzoval respekt.

Nejzápadnější výběžek Evropy je prostě jen nejzápadnější výběžek. Ale nezastavte se tam. Vyhlídka byla jako ty ostatní, hezká.

Dalším cílem byla Sintra, jenže už nějak nezapadla do našeho časového harmonogramu. Věčným zastavováním a kocháním se jsme nabraly takové zpoždění, že jsme museli uhánět k Portu, protože pokoj bylo třeba převzít do půlnoci. Po krátkém hledání hotelu jsme to nakonec stihly (půl hodiny před deadline).
Pokoj je takový normální, s lisabonským komfortem se to nedá srovnat. Ale jsme v historickém centru. Stačí ujít opravdu pár kroků. Navíc tu dostaneme i snídani - o starost míň.
Co se ukázalo jako komplikace, bylo ustájení auta. To teda legrace není. Mno, snad ho zítra najdem tam, kde jsme ho nechaly.

Zítra tedy Porto a vzhledem k tomu, jak nás i během krátké noční procházky nadchnulo, možná i pozítří - zvažujeme prodloužit si tu ubytování do neděle. Nějak se nám po těch mořích a řekách do vnitrozemí moc nechce. Naštěstí nejsme ničím vázané, jen odletem, takže ještě uvidíme.

Všechny vás moc pozdravujeme. Jana a Markéta. Bom día.

[View with PicLens]

Nastala drobna nesnaz, nase auto melo byt pripraveno az na 17. hodinu. Pouzily jsme trochu sarmu a ziskali auto uz dopoledne. Mame stribrneho seata ibizu, je uplne novy, ma najeto 86 km. Uf.

Poznamka pro pantatu: vcera jsme se s Janou smaly, ze by bylo supr, kdyby i auto melo c. 28. Ver nebo never, poznavacka zacina cislem 28.

Takze: Cabo da Rocca, Nazare, vyhlidkova trasa podel pobrezi, Porto. Odtamtud se nahlasime.

Pa vsem, je tu krasne. Jane a Marky

I dalsi den v Lisabonu byl nadherny. A byl plny postrehu.

dopoledne: pamatnik moreplavcu, Torra de Belem
odpoledne: kachle kachle kachle, vyhlidky, tramvaje a elevadory, toreira Koka
podvecer: cestou necestou pres sedm pahorku Lisabonu, nahoru dolu, od mostu k mostu - atmosferu mesta nelze popsat a ani vyfotit, lze ji jen zazit

pouzijte prohlizec piclens, jinak se zobrazi jen prvni varka fotek
Jendo prosim sprav mi zobrazovani galerii, dik kamaryde

[View with PicLens]

12►

okolo 09:00 Jane koupila a uvarila snidani. Kontinentalni, obrovskou. Mnam. Bylo to zadostiucineni za ten hladovy vcerejsek.

okolo 11:00 presun k Oceanariu; metro uz mame tak zmaknute, ze predrikavame stanice jeste pred hlasatelkou;
Expo 98 je neco nepredstavitelneho, megalomanskeho, chvilemi prenadherneho. Z oceanaria jsme se zcela vycerpane dostaly po temer 4 hodinach (moje hlaska: to za dopoledne sfouknem byla dukazem nespravneho odhadu). Navstevnik Expa v Lisabonu se musi pohoupat na lanovce, takze jsme se taky svezly. Pak jeste juknout na obrovsky most Vasco da Gama a tapat zpatky k metru.

[View with PicLens]

okolo 17:00 nutna hygienicka zastavka v hotelu, vymena outfitu (Marketa se pocintala zmrlinou), presun metrem k Teju
Plan jsme mely dobry i smely, kazdopadne jsme se ocitly asi o pul km vedle, coz jsme ale zjistily az po podrobnejsim prohledani terenu. Vsechno zle je k necemu dobre a v Lisabonu se nadherne bloudi. Posedely jsme si tedy rozvazne na molu, zamavaly nekolika trajektum a vydaly se hledat tramvaj c. 28E. Tu jsme nasly prekvapive snadno (nase orientace v pochybnych lisabonskych plancich rozdavanych zdarma se totiz kazdou hodinou zlepsuje). Blbe bylo, ze co se tyce jizdniho radu, bylo vse jak uvadi pruvodce, tedy: pokud uz se vam podari na zastavce objevit jizdni rad, nedelejte si iluze, ze by podle nej tramvaj snad prijela. A taky ze podle radu neprijela. Trpelive jsme si pockaly pres 20 minut, ale jizda stala za to.

okolo 19:00 nas tramvajak uz zase jine dvacetosmicky vyhodil, ze pry konecna; bylo nam to lito, nevedely jsme, kde jsme, mely jsme hlad, tak jsme si daly kebap - mno co vam budem vypravet, byl vyborny; no a jak jsme ten kebap tak za chuze kousaly, zjistily jsme, ze uz zase vime, kde jsme a hned jsme se vrhly za dalsim poznanim

okolo 20:00 nastala vsude okolo nas neskutecna vrava - portugalci prozivali fotbal, davy jasaly - ale moc jsme tomu nerozumely, protoze vyhrala Brazilie. Zrejme je v Lisabonu brazilcu nejak moc.

okolo 22:00 jsme se presunuly zpatky k hotelu, jeste se prosly po okoli a za chvili jdeme sbirat sily na zitra, protoze je toho jeste hodne a my uz mame na vsechno jen zitrek

okolo 23:30 mam chut na kafe, jdu si ho dat, spat se bude jindy

7:15 - sraz na Muzeu, to klaplo
8:00 - check in u ruzynskeho automatu, ok
10:05 - start, ok

no a pak to zacalo; ty skety francouzsky nam nedali najist; prej jestli si dame slanou nebo sladkou snidani - Jana sladkou, takze dostala tri male kulate susenky (zrejme nezlobila), ja slanou, takze pytlicek s nekolika kousky japonskych krekriku

letiste v Pariri je humus, navic jsme tam nabrali skoro hodinove zpozdeni kvuli ztracenemu kufru nejakeho joudy

obed v letadle byl dalsi vysmech - pulka housticky - bud se syrem nebo s chorizem; abychom prezily, snedly jsme i zelezne susenky

17:00 airbusem z letiste, pak prvni seznameni s lisabonskym metrem, ubytovani, prekvapive prepychove

18:30 vyrazime za poznanim - videly jsme hodne - elevador Santa Justa, par namesti, reku Tejo - tam se nam malem povedlo bezplatne nastoupit na trajekt, pak ziva hudba, pak jsme se malinko ztratily a pak zas uplne nasly

23:00 tak nejak - navrat do hotelu, desne tu smrdi ryba, sipko vitej v zemi ploutvi

[View with PicLens]

7 let snění a už je to tady…
vysněná dovolená v Portugalsku, individuální poznávací zájezd - letadlo, auto, moře, kuře, stavení
Praha-Paříž-Lisabon-Cabo da Rocca-Porto-Serra da Estrela-Lisabon-Paříž-Praha