Koupili jsme si s Tomíkem dvě dýně, abychom mohli vyrábět příšerosvícny. Jenda se zúčastnit nechtěl, já jsem vařila a Tom se pustil do vykrajování. Byla jsem v pohotovosti, očekávala drobná řezná a sečná zranění, ale v tomto směru to dopadlo dobře. Kdo nedopadl dobře, byla dýně. Tom jí prostě přefik. Místo odkrojení šešulky ji spirálovitě “rozkrojil” na půl. Když to zjistil, dal se do usedavého pláče, fakt se moc snažil. Obětovala jsem tedy svoji dýni, kterou jsem měla jako podzimní aranžmá v obýváku a pomohla Tomovi vytvořit nový výrobek. Pak už jsme štěstím zářili všichni - my i dýně. Pantáta o poznání méně, protože v kuchyni byl zapatlaný stůl a v dýni hořel opravdový plamen.

[View with PicLens]

[View with PicLens]

co by člověk neudělal pro malé koledníky z osady, ale byla to fuška

Tomík měl dnes tvůrčí den. Panáčky sám navrhl, sám vytvořil, já jsem přispěla jen radou, materiálem a doopravdy drobnou asistencí. Kdo ti dva jsou?

Celé odpoledne si s nimi Tom hrál. Udělal jim pokoj s postelí, stolem, židlemi a televizí a v rámci vánoční výzdoby našeho bytu dal i jim do pokojíčku stromeček.

Tomík vymyslel dýni, pomohla jsem mu nápad zrealizovat, nůž byla moje doména, Tomík dlabal a to tak statečně, až mě jeho snažení překvapilo, pak i vytřel podlahu, aby nám semínka nekřupala pod nohama, pak jsem si já zaslidovala po mokré podlaze - hadr byl dost nacucaný, no a pak už jsme se kochali naším schizofrenním výtvorem

usmívám se, ale co moje druhé já vzadu?