Dnes se nám po hodně dlouhé době povedlo udělat si s klukama lebedíčko. Tomík se mnou zůstal doma, zajeli jsme jen na squash a rychlý nákup a vyzvedli Jendu. Ten už zdálky volal, že se dnes choval slušně, že nemá žádnou poznámku a že se mu dokonce snad i povedlo nikoho nenaštvat. No neodměňte to. Rozdali jsme si Kindervajíčka, zalezli do naší obří postele a pustili si Kungfu Pandu. A váleli se, váleli a váleli, až z toho máma usnula. Vzbudilo mě pár kopanců a nedobrovolné střetnutí mojí hlavy s Tomovou hlavou. Kluci se kočkovali. Večer jsme se ještě došli projít, zapomněli jsme (spíš tedy já) doma mobil a zcela tím zahnali pantátovu dobrou náladu (pokud ji tedy měl), protože nás chvíli hledal v Kauflandu. Chm. Jednostranný mobil by nebyl špatný, zablokovat příchozí hovory a mít ho jen k volání. Zas ten rub a líc.