Náš Tom si vyhraje s čímkoli, mezi nejoblíbenější kousky patří korkový špunt a kobercovka. Z toho je schopen vyrobit téměř cokoli. Tentokráte tvořil jen trochu, po dlouhé době vyhrabal mezi hračkami kostru, nosil ji jako panenku a pak jí ustlal na podnožce. Mysleli jsme s pantátou, že je jako na pitevním stole, ale omyl. Tom: “No i kostra se přece potřebuje slunit, tak jsem jí našel skládací lehátko…”. Večer jsem našla kostru na lehátku u Tomíkovy postele, byla na noc zabalená do dětské deky, aby jí nebyla zima. A pořád se slunila.