Poslední víkend prázdnin, děti na Vráži mají střevní chřipku - bylo víc než pravděpodobné, že si ji také přivezeme. A přivezli. Jenda kvůli teplotě do školy vůbec nešel, Tomík se umí samohojit, takže dva dny prospal a v první den školy měl už jen 37 něco, takže na svůj prvňáčkovský den vyrazil. Ňuf ňuf, nunýnek už je taky školáček…

[View with PicLens]

Letošní dětský den se týkal jen otrlých a skalních účastníků. Slabší povahy akci vzdaly z důvodu střevní chřipky, která na čas opanovala osazenstvo Vráže. Naše rodina patří mezi ty skalní, nezalekli jsme se, přijeli dokonce o dva dny dříve - a o to veseleji pak chlapci “nastoupili” do školy (!) - Jenda vůbec, Tomík prvňák s horečkou, ale o tom až příště, to předbíhám.

Bylo to supr, bylo to prima, obzvláště oceňuji odvahu Andrey a jejího pupíčku, motoristické nasazení pana Béňi, pantátovu obětavost (dal mi na noc svůj polštář, já si svůj zapomněla), Honzovo (Kokínovo) zachování klidu po té, co našel bazén téměř vylitý a filtr k bazénu pod vodou a Vráž trochu vzhůru nohama, Lenčinu obětavost - a to bez ironie, Lenčinu schopnost improvizovat při výrobě “sekyrkové bábovky” a celkově prima atmosféru díky všem zúčastněným.

[View with PicLens]

Využili jsme nádherného úterního počasí a vyrazili s klukama na pouť. Velice vítaným a prima parťákem nám byla (teta) Bára. Užili jsme spoustu legrace, hlavně na vodní atrakci, ze které jsme vylezli všichni čtyři s mokrým pozadím, Jenda mokrý celý, protože to schytal v peřejích.

[View with PicLens]

Na závěr nám kluci každé vystřelili růže, nakoupili jsme perníková srdce a ubírali se k domovu. Jenže Tomíkovi přišel do cesty kolotoč štěstí. A tam měli vlkodlaka a on dostal jen tygříka. Cestou z pouti, v autě, jsem si všimla, že pláče. Tiše mu tekly slzičky. Prý tuze moc chtěl toho vlkodlaka, což ale nikomu neřekl, takže jsem to netušila ani já. Srdce rodičů se zajíkla, pantáta otočil auto a odvezl nás zpátky na pouť. Tam jsme “vyměnili” tygříka za “pár” drobných a další zatočení a blažený Tom si odnášel vlkodlaka. Jo, rodičové, to jsou chvíle zvláštní radosti z radosti vašich dětí.

Kačka má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví…

Vydrželky se nám rozjely a slaví narozeniny jedna přes druhou, tentokrát Kačenka, které bylo 7 let.

Na oslavu narozenin, která byla uspořádána v tělocvičně organizace Paraple, byla pozvána spousta dětí, organizace se ujal Jarosurabu, Kaččin taťulda.

Děti se bavily tak dobře, že byl problém oslavu ukončit, maminky je z tělocvičny musely doslova páčit. Krom dětí musela Mája páčit i Járu. Prý.

Mí kluci se z oslavy vrátili nadšení, s výslužkou, vyprávěli jeden přes druhého, až mě doopravdy mrzelo, že jsem tam nemohla být s nimi, fotit a všechno to prožít. Takže fotky tentokrát nejsou moje. Brekynky brek.

Mája má narozeniny. Mája slaví. My slavíme s ní.

Dáda, Ivana, Mája, Simona a já jsme včera bujaře oslavily Majčiny narozeniny večeří v pizzerii na Národní a následným přesunem do Vagonu, kde vystupovali U2 revival. Revival od slova rev (řev).

Mája dostala krásné dárečky, bylo vidět, že ji holky dobře znají.

Já jsem svůj dárek pojala fialově, protože Mája ráda fialovou. Byla to docela fuška sehnat fialové přání a fialový hlavní dárek, na druhou stranu jiné fialové drobnůstky, jako třeba plácačka na mouchy (s vysvětlením, že je na Jarobubu) nebo fialová hrací kostka do čísla 12 se nabídly samy. Protože jsem škodolibá, nafoukla jsem 3 fialové balonky a řekla jsem Máje, že je nesmí zničit ani ztratit, že je dostala proto, aby celý večer bylo jasné, že je oslavenec.

Mája je kamarádka, takže s balónkama i trsala a světe div se, pokud v noci zaslaná MMS nebyla fotomontáž, zřejmě je všechny bez úhony dopravila domů.
Třešínku na dort - fialový tulipán jsem našla dneska ráno na balkoně. Jsem trubka obecná, velmi vzácná. Předala jsem ho Máje s jednodenním zpožděním, až dnes těsně před odjezdem do Džizerek.

U večeře jsme hezky žensky poštěbetaly, ve Vagonu už to moc nešlo, tak jsme se alespoň trochu vlnily.

Letošní Silvestr byl vlastně spíš na třetiny: první třetina u tchánů, druhá u Vydržálků a třetí doma.

děti se dlouho neviděly, takže přivítání bylo divoké

silvestrovský podvečerní přípitek, také jsem se ho zúčastnila, jen jsem na opačné straně než fotografovaný objekt

program se povedl, Jára se ujal dětí a bavil je celý večer - karty, monopoly, legranda

Pro Vydržálky jedno připomenutí: Markéta na druhý pokus skočila na lyžích do dálky 158 m. To jen abyste věděli, kdo zatím drží váš WII-skok-rekord.

Byl i ohňostroj, byl krásný, nefotila jsem, užívala jsem si ho. Pardon. A tu fotografii, kde hoří obří krabička sirek raději nezveřejním, asi Járo souhlasíš, viď.