Den jsme začly pořádnou snídaní. Byly jsme ubytované v lázeňském penzionu, takže plném důchodců. Byli velmi milí, komunikovali jsme u snídaně, ač jsme si nerozuměli ani slovo. Jedno bylo ale nad slunce jasné: zpráva o našem nočním řádění se roznesla i mezi tyto milé lidi. Přicházeli na snídani, usmívali se a naznačovali taneční variace a plácali nás po ramenou.

Nešlo nerozloučit se s naší pláží v Pai Vieira, kde jsme zase zůstaly dlouho, až do pozdního odpoledne. Pak jsme se přesunuly vyhlídkovou trasou podél moře do Nazaré, které se nám vůbec nelíbilo, pak jsme omylem navštívily ještě jedno přístavní městečko,  to už bylo hezčí, takže jsme poseděly v kavárničce a pak už vyrazily do Ericeiry, kde máme ubytování.

Ericeira je nádherná. Tady se nám moc líbilo.

Za chvíli jedeme do Sintry, večer do Lisabonu, ubytujeme se a vrátíme auto. Když bude net, ještě se ozveme, když ne, sraz je ve čtvrtek na Ruzyni, sedáme v 19:50.

Páprla Jana a Markéta

[View with PicLens]

Rozloučily jsme se s Portem a vydaly se údolím řeky Douro. Je to nádherná cesta, já jsem si zařádila coby řidič, protože je to jedna zákruta za druhou, byla to pastva pro oči. Nebyly jsme s to se otočit, pořád jsme pokračovaly dál - ještě támhleten most, támhleto údolí, pak se otočíme…
Nakonec jsme se tedy otočily a vrátily se do Porta - k oceánu.

Odtamtud, už relativně pozdě odpoledne jsme se přesunuly po dálnici do lázeňského městečka Monte Real. Městečko je celkem normální, ale měli tam prvotřídní kavárnu se vším možným občerstvením, takže jsme se v ní na chvíli usadily. Okolo osmé večer jsme hupsly do auta a jely se podívat na Atlantik. A jsme zase u toho - to se nedá popsat. Našly jsme úplně prázdnou pláž, nádhernou, nespoutaná voda, spousty mušlí. Vyplácaly jsme obsahy karet i baterky ve foťácích a za tmy jsme se vracely domů.

U hotelu nás čekalo překvápko - někde hrála hudba. Říkám Janě: “Přesně to potřebujem, jdem.” Zkulturnily  jsme se a došly na místní oslavu, kde jsme to pěkně rozvířily. Baila baila baila až do hluboké noci…

Posíláme atlantickou pusu všem
Jana a Markéta

[View with PicLens]

Jsme v Monte Real, jdeme na kafe a pak jedeme k móři oušnu Atlantiku. Jani říká: sflažit nošky, polechtat se s hvězdicí. Já říkám: osolit stejky.

Večer foto.

Moc zdraví Jane a šipka

…medického Raffika. Dneska dostal pěkný záhul. On mi ho nechtěně připravil taky. Ale přežili jsme a to je důležité. Raffiku drž se.

Welcome to naivka´s blogisek.
Old blog by gmail: http://www.rychlasipka.blogspot.com

… ptala jsem se Jochema, rodilého němčana, jak že to vlastně říkají vánočnímu cukroví, odpověděl chlapsky a bez emocí: “KEKSE”. Tvrdila jsem, že to není možný, ale neustoupil. Však já mu ještě ukážu, zač je v Čechách vánoční cukroví. Přestane drobit takové nesmysly.

Popis obrázku: to je nejen moje noční můra, ale též těsto dvouvárkové, poddruh linecké, zformované řádně dokulata, aby i výsledná kolečka dostála pravidlům geometrie a byla kulatá. Co se jako těsto naučíš, coby linecký koláček jako když najdeš.

… letos to bylo napínavé. Podcenila jsem organizaci a začla s ní teprve včera večer. Narazila jsem na totální absenci mobilních kontaktů. Nakonec se mi z maminky Anděla pomocí sms podařilo vydobýt příslib, že se u nás Mikulda zastaví a že se mi (její) Anděl zítra ozve. Mno neozval(a) ((Anděla Nikola)). Takže jsem zas volala a smskovala, mnohokrát, až jsem se domohla dalšího příslibu, opět zprostředkovaného, že trojice prý snad nějak dorazí, tak okolo osmé. Maminka už byla ze všeho organizování asi tak unavená, že nebyla sto předat mi kontakt na řidiče a ředitele celé této akce, tedy na maminku Čerta. Jelikož nebylo domluveno krom hodiny téměř nic, pohrála jsem si a vytvořila papírové šipky, které k nám Mikuláše, Čerta a Anděla dovedly. Prý je to pobavilo a zasmáli se.

Byli úžasní, moc pěkní a s klukama to pěkně skouleli. V jednu chvíli si čert vytáhl Jendu za triko ven před byt a vypadalo to, že si ho bere do pekla. Tomík jen smutně mrkal očima a hned se bráchy začal zastávat, takže nám ho zase vrátili. Tomík zazpíval dvě krásné písničky, exceloval, Jenda dlouho nevěděl, čím si zasloužit balíček dobrot, nakonec začal Prší prší, ale se slovy mu musel pomoct Tomík. Nakonec to spolu dali dohromady. (Dneska dostal Jenda jedničku a pochvalu za znalosti Starých pověstí českých, proto se mu do hlávky už nevešla písnička pro Mikuláše.)

Děti nám zůstaly obě. Každý s balíčkem dobrot v jedné a kusem uhlí v druhé ruce. Celé to bylo takové rodinné a prima. A o to přece jde. Ta námaha rozhodně stála za to.

…byla. A byla fajn. Samozřejmě párty u Dagmar. Ale tohle mě napadlo první. To jsou asi ta čtyři černá pivečka.
Dobrou párťani

foto dnes, ale v lidštější hodinu

Už rok vydělávám a už rok nakupuji potřebné věci a už dva a půl roku se snažím vzdělat svého staršího syna. To první není snadné, ale baví mě to. To druhé jde hravě. To třetí nejde. Proto se snažím vynalézt cokoli, co by nám domácí výuku usnadnilo. Mno a v případě magnetické bílé tabule se to prostě povedlo. Kluci ji mají rádi, školu jim zas tak moc nepřipomíná a hrají si s ní dokonce i když se “nevyučuje”. Důvod, proč jsem tabuli s Jendovým výtvorem vyfotila je ten, že na ní dobrovolně napsal text a že ten text dává smysl a nemá tolik chyb jako jakékoli jiné Jendovy texty.

… paní zima, o deset dní později, ale je tu

Lidi brblají, auta kloužou, ale jsme v mírném podnebném pásu, což by si spousta lidí ráda mylně vysvětlovala mírností a neměnností počasí, ale tak to není, roční období se nám tu střídají a mají střídat a je to dobře, protože změna je život a já mám radost, jupí, ať nám snížek vydrží…

moje letošní první sněžná stopa, krásná dívčí velikost 44, nejsem já obdařená?

a na závěr sněžný bochánek, který zdobí naši předpráci

za prima nápad a držení palců, aby mi projekt 365 vydržel a abych já vydržela u projektu, vždyť právě proto jsem si založila svůj blog - mimochodem klasické stránky jsou urbici.eu nebo naivka.cz (nějak se nemůžu zbavit dojmu, že blogísky jsou pro náctileté růžovky)